Jak může staniční sestra zjednodušit práci sanitářů

a zároveň zvýšit kvalitu péče o pacienty?

Zkušenosti z oddělení, kde je 30 lůžek a na směně dva sanitáři, známe všichni.
Denní rutina, akutní příjmy, papírování, nedostatek personálu, „rychlé obědy“ a stovky drobných úkonů, které nikdo nevidí, ale bez nich to nejde.

Jako staniční sestra máte v rukou neuvěřitelnou sílu – nejen řídit směnu, ale vytvářet systém, který buď spolkne čas a síly… nebo pomůže celé směně fungovat efektivněji.

Zde je pár věcí z praxe, které se skutečně osvědčily – nejen mně, ale i dalším vedoucím sestrám v zařízeních po celé republice:

1. Výměny lůžek: minimum výměn, rychlejší prace 

Nejvíc času sanitáři tráví výměnami lůžka.
A největší stres vzniká, když je matrace promočená nebo dekubity pokročilé.
Čas se zkracuje, frustrace roste, kvalita péče klesá.

Co pomohlo:

• Dohledová tabulka: kdo má inkontinenci, jaký režim výměny podložek, kolikrát za den? (ne 3× měnit vše, ale cíleně)
• Standardizovaný způsob podkládání pacientů – aby každý věděl, co použít a jak
• Označení zásob podle stavu pacienta – zvlášť inkontinenční, zvlášť rizikoví

Cíl: míň výměn, ale správně načasovaných.
Lůžko zůstává čisté, pacient spokojený, a personál nemusí běhat s třemi pytli.

2. Sezení pacientů: změňte pohled z „komfort“ na „prevence“

Pokud pacient sedí na klasickém lůžku, židli nebo invalidním vozíku a nemá správnou oporu, začne to:

• pupinkem,
• pak začervenáním,
• a pak dekubitem, který bolí a bolí i vás – protože to znamená řešit.

Co funguje?

• Preventivní střídání pozic – a zapsat to do ošetřovatelské dokumentace
• Pravidlo, ktere ve velkem provoze jde špatně dodržet “žádný pacient nesedí víc než 90 minut bez přesunutí“
• Podpora personálu, aby hlásil diskomfort pacienta hned, ne až při převazu

Cíl: jeden podsedák může ušetřit tři týdny léčby. Doslova.

3. Přehlednost pomůcek = klid na směně

Tohle je možná to nejjednodušší – ale často nejvíc opomíjené.

• Označit šuplíky a boxy s pomůckami jasně: Podložky | Inko | Krémy | Ochranné návleky
• Dát pomůcky do pohyblivého vozíku – ne každé oddělení to má, ale jakmile je, už si bez něj práci nikdo neumí představit
• Mít jeden box s rezervou „když něco dojde“ – neplánovaně, v neděli, v noci

Cíl: sanitář nehledá. Sanitář dělá.

4. Mluvte s personálem – ale konkrétně

Zpětná vazba neznamená jen „co se nepovedlo“.
Zkuste si s nimi sednout jednou za měsíc a položit tři otázky:

• Co vás nejvíc zdržuje?
• Co by vám zjednodušilo směnu?
• Co jste si sami zavedli, co funguje?

Mnohokrát takhle přišly nápady, které jsme pak zavedli pro celé oddělení – a přitom by nás jako vedení ani nenapadly.

5.  Důstojnost pacienta je součástí naší kultury oddělení

Tohle je těžké měřit. Ale jde to cítit.

• Když sanitář ví, že i výměna prostěradla je akt péče.
• Když pacient nemá opruzeniny jen proto, že „má plínu, to se stane“.
• Když si ráno pacient neříká: „přebalí mě prosím někdo?“

Cíl: i v chaosu udržet směr.
A ten směr je jednoduchý: člověk v péči má být důstojný, ne jen „ošetřený“.

 Závěrem

Jako staniční sestra toho nemůžete udělat všechno.
Ale můžete ovlivnit, jak se pracuje těm pod vámi, a jak se cítí ti, o které pečujete.

Nepotřebujete víc papírů.
Potřebujete systém, který funguje, i když máte plný stav.

A věřte – když ho jednou nastavíte, sami si jednou v krizi poděkujete.